Z autobusové točny (u hotelu Deutsches Haus) v Cunnersdorfu se vydáme po značce "zelená linka" na silnici Lindhornweg. Lindhornweg je nejprve úzká asfaltová silnice, později štěrková lesní cesta, která stoupá neustále do kopce a poté přechází v travnatou lesní cestu. Přibližně po 3 km dorazíme na kryté odpočívadlo. Asi 50 metrů odtud můžeme obdivovat dub Cotta. Za své jméno vděčí Heinrichu Cottovi, zakladateli lesnické akademie Tharandt a jeho synovi, který působil jako geolog a báňský vědec.
Po návratu na odpočívadlo pokračujeme po značení "zelené linie" a po písčité cestě dojdeme k dalšímu velkému dubu - dubu Matthiase Otty. Abychom se dostali do opuštěné vesnice Stolzenhain, chceme se vydat malou odbočkou a opustit zelené značení. Široká lesní cesta "Alte Drei" nás zavede zpět na Lindhornweg. Po pravé straně je malý přístřešek a naproti němu najdeme tabulku, kde se údajně nacházela opuštěná vesnice Stolzenhain. Z Lindhornweg odbočíme vpravo na neznačenou lesní cestu a pokračujeme rovně až na Gebackene Birnenstraße. Pokračujeme po značení "zelenou čarou" až k místu, kde se údajně nacházela opuštěná osada Kühler Morgen (pamětní deska). Dlouho se předpokládalo, že zde až do třicetileté války stála osada, kterou vyhladil mor. Termín může také jednoduše označovat mýtinu, která měla velikost "Morgen" (stará míra rozlohy, přibližně čtvrt hektaru).
Nyní odbočíme doleva, opustíme značenou turistickou stezku, ale zůstaneme na ulici Gebackene Birnenstraße. Když dojdeme k další široké lesní cestě (T-cesta), přejdeme ji a jdeme rovně až k německo-české hranici. Různé hraniční kameny a značení lesní cesty (žlutá svislá čára) nám ukazují cestu, po které se vydáme vlevo. Nyní nás čeká několik prudkých stoupání a klesání po hraniční cestě, kolem malých potůčků a pramenů, až se lesní cesta prudce stočí doleva. U Zschirnsteinbiwaku si můžeme udělat přestávku.
Zde opusťte lesní cestu a pokračujte po luční cestě (značené žlutou čarou). Na zarostlé křižovatce na Alter Marktweg objevíme historický rozcestník ("Die Hand") z roku 1840. Na další křižovatce (Kalkbude) odbočte vlevo a jděte do kopce po cestě Zschirnsteinweg (značená "červená tečka"). Lesní cesta brzy odbočí doleva, ale my pokračujeme ještě kousek dál, dokud se další cesta neodbočí doleva. Na směrovce je napsáno "Pulverkammer", kterou objevíme asi po 100 metrech vlevo u malých skalek. Zde se skladoval černý prach používaný v čedičových lomech. Čedič se zde těžil v 19. století přibližně do roku 1920 a používal se jako silniční štěrk.
Pokračujeme po této cestě a zespodu se napojíme na lesní cestu, po které nyní pokračujeme na vrchol Großer Zschirnstein. Různé výhledy a chata vybízejí k odpočinku. Nejvyšší bod Saského Švýcarska označuje triangulační sloup, který byl vztyčen v roce 1865 v rámci Saského státního mapování.
Pro sestup z Großer Zschirnsteinu se vydáme po široké turistické stezce (značené červenou tečkou) kolem bývalého čedičového lomu a poté odbočíme vlevo směrem na Kleingießhübel. Dále dolů si můžeme prohlédnout myslivecký sklípek a pak pokračovat vlevo po Schifferweg (značená zeleným bodem). V Hertels Bornu se můžeme opět občerstvit.
Jakmile se ocitneme v Krippentalu, jdeme po asfaltové lesní cestě doleva, kolem dalšího pramene (Furtborn) a krátce poté odbočíme doleva na Furtweg (značená "zeleným bodem"). Zde stezka opět prudce stoupá, až dojdeme na lesní cestu "Lange Fünf" a odbočíme doprava. Pokračujeme po značení "zeleného bodu" - krátký úsek po silnici, parkovišti a po okraji lesa - až se opět dostaneme na cestu Lindhornweg. Značení "zelená čára" nás dovede zpět do Cunnersdorfu.
